Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama.

Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i blížící se smrtí.

Luba vnímala film SAMA jako svoji poslední práci před kamerou a snažila se v něm popsat posední roky svého života, které prožívala v samotě. Vzhledem ke svému naturelu se ale nevzdala a stále bojovala o seberealizaci.

Když viděla první sestřih filmu, byla nadšená a stala se hlavním motivátorem celého štábu. Neustále všem telefonovala (protože dle jejích slov, když by to nedělala, tak by nikdy nic v jejím životě nevzniklo) a kontrolovala, jak se na dokončení filmu pracuje.

Když jsme jí oznámili, že do filmu koprodukčně vstoupí Česká televize, ležela už delší dobu na LDN. Byla nadšená. Na chvíli se do jejích očí vrátila jiskra, která pomalu vyhasínala. Druhý den nás opustila. Sama ale věděla, že to není na dlouho. Opět se vrátí na jeviště před publikum, které ji tak milovalo.