Pantomima znamená pro divadlo to, co poezie pro literaturu. Je velmi nezbytná tím, že překládá realitu její poetickou podstatou a odkrývá to, co je skryto mezi řádky. Pantomima není nikdy reprodukcí, napodobením, ale jde o neustály akt tvoření: Díváme se na svět, který s námi komunikuje pomocí emocí a ta emoce nás uvádí do pohybu. Tento pohyb je první pohyb pantomimy, dalo by se říci, že je to dokonce první pohyb samotného divadla, který dává život do souladu s rytmem…

Pantomima zde byla vždy, tento akt hlubokého spojení se světem je abstraktní a zároveň konkrétní realitou, která nás neustále obklopuje. S touto myšlenkou chceme obnovit ideu pantomimy v mysli veřejnosti a vrátit ji na čestné místo mezi múzická umění.