Od přelomu let šedesátých a sedmdesátých rozvíjel Petr Skala principy formálně blízké abstraktnímu expresionismu a gestické malbě, které prostřednictvím filmu formuloval nejen v prostorové, ale především v časové dimenzi.

Aplikace principů gestické abstrakce na filmový pás byla postupem naprosto ojedinělým a lze říct, že Skala se tímto jako vůbec první Čech připojil k takovým jménům, jako jsou Len Lye, Harry Smith, James Whitney či Stan Brakhage.