Odmítnutí podivnosti je středobodem. Odmítnutí jsou duchové, které vyzýváme a evidentně j nemůžeme odčarovat. Duchové své odmítnutí živí. Náš strach z podivna je vyživován odmítáním. Překonání je v nedohlednu.

Pokud se shodneme s filosofem Bernhardem Waldenfelsem dojdeme k tomu, že podivno by mohlo být chápáno jako fenomén běžného dne, který je iritující, přitahuje pozornost, fascinuje a vždy zanechává lehkou nejistotu v každém z nás.

Čárový rozhodčí kreslí svévolně a pro něho nezbytně důležitou součástí se stává řád světa. Každý vlastní svůj vrozený systém řádu, který - předurčeností okolí jednotlivce – nabízí různé možnosti, jak dosáhnout podivnosti zkoušejíc chápání.