Fotografické krajiny Karla Kuklíka zachycují minulost, stejně tak tajemnou přítomnost evokující otázky vztahu člověka k přírodě a k prostředí, kterým se obklopuje. Karel Kuklík (*1937 Praha) se fotografií začal vážně zabývat kolem roku 1955. 

V jeho fotografických obrazech sledujeme tendence informelu, abstrakce i surrealismu v existenciálním modu. V šedesátých letech je v úzkém propojení s českou výtvarnou scénou, fotografuje portréty a ateliéry výtvarníků a sochařů.

Celoživotně se do hledáčku jeho zájmu dostávají především pražské ulice, krajina na Šumavě a na Třeboňsku, ale i dvory, dvorky a věci. Krajina se pro něj stala osobním manifestem. Výstava je poctou k autorovu významnému životnímu jubileu a představí průřez jeho fotografickou tvorbou.