Španělský básník a dramatik Federico García Lorca (1898–1936) se na scénu Národního divadla vrací po půlstoletí, kdy se hrál jeho Dům doni Bernardy v režii Alfréda Radoka; Krvavou svatbu tu hned po válce nastudoval Jindřich Honzl.

Lorkův pohnutý osud by sám vydal na divadelní hru – my se však vracíme k jeho textu, v němž se folklór mísí s avantgardou, tradiční svět svateb a nedotknutelných obřadů s vášnivostí okamžiku a nezachytitelnou láskou.

Nevěsta ví, koho si má vzít, a Ženich se na svatbu připravuje se vší vážností. Do jejich osudu však vstupuje Leonard a představy všech příbuzných se rozsypou jako domeček z karet. My se však ptáme dál – co ostatní postavy, dnes už rodiče a prarodiče? Vědí také, co to je šílená touha?

Je láska pouze doménou mládí, nebo jsme každý z nás tak trochu opouštějící Nevěstou a zrazeným Ženichem?