Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já?

Tímto úryvkem Holanovy básně se dá do jisté míry charakterizovat nová premiéra uměleckého šéfa Petra Zusky. Pro své dílo s příznačným názvem Chvění si vybral jak pozoruhodnou hudební předlohu, tak i téma. Na hudbu 1. věty a fragmentů z 2. a 3. věty 3. symfonie Henryka Góreckého a několika částí alba Chvění Jiřího Pavlici, nahrávky v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums, rozehrává kreaci, jejíž obsah byl mimo jiné inspirován básní Vladimíra Holana Poslední. Báseň charakterizuje pocity, které člověk, jenž je součástí našeho světa počátku 21. století, vnímá v této změnami zmítané době daleko intenzivněji než kdykoliv dříve.

„Mé nové autorské taneční divadlo s názvem Chvění není příběhem ani odpovědí. Spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Jeho název však jednoznačně odkazuje na víru v to lepší. Chvění je totiž v důsledku synonymem života. Života s velkým „Ž“, který je třeba ctít a je-li nutno, za něj i bojovat…“, říká o své choreografii Petr Zuska.

Námět, choreografie a režie: Petr Zuska
Hudba: Henryk Górecki, Jiří Pavlica
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Světelný design: Kees Tjebbes
Baletní mistr: Tereza Podařilová, Alexander Katsapov, Alexej Afanassiev