Jako dítě si Dana Michel omotávala žlutý ručník kolem hlavy, aby byla podobnější svým plavovlasým spolužačkám. Jako dospělá se k tomuto imaginárnímu světu vlastního alter-ega vrací v inovativní autorské inscenaci, kde je bez předstírání i bez cenzury marginalizovanou hrdinkou.

Směsicí jednoduchosti a absurdity tady proráží strepotypy čenošské kultury, převrací je vzhůru nohama a snaží se zjistit, kam vlastně patří a proč. Její zneklidňující metamorfózu budeme sledovat rádi a fascinovaně; Dana Michel je totiž hodně ovlivněna současnou módou, hudebními videi, queer kulturou i pohybovou komedií.

Inscenace Žlutý ručník vznikala ve Vídni, Bruselu, New Yorku, Torontu a Monteralu a osobnost montrealské alternativní scény se díky ní stala pevnou součástí mezinárodní mapy pohybového divdla. Kritici označují Danu Michel za „umělkyni, která odmítá kompromisy a nebojí se vytvářet vlastní pohybový jazyk“; mají úplnou pravdu.