Erotika, vášeň, kosmos. Obrazy významného německého umělce, malíře a sochaře Kaie Teicherta Substantia Nigra jsou vším, z čeho je stvořen univerzální svět.

Nebe, peklo, vášeň i utrpení. Podvědomí je pramenem tvořivé inspirace, dílo produktem abstraktní představy zprvu reálného procesu či paranormálního prožitku. Umělec naslouchá citlivě své intuici a pomyslným astrologickým hodinám, aby v horečnatém okamžiku ztvárnil bytosti svého paralelního světa. Měsíční fáze jsou při tom jeho pomocníkem, neklidná a nespoutaná síla úplňku dodává jeho tvorbě spirituální dimenzi.

Kai Teichert vytváří vlastní nezaměnitelnou estetiku v realizaci konečného díla. Daří se mu vdechnout anorganickému materiálu život a dokazuje, že věří svému uměleckému výrazu, jímž diváka magicky vtahuje do děje. Prostory Musea Montanelli obohacuje o další velkoformátová díla a přizpůsobuje je architektuře výstavních síní. V jedné z instalací používá dřevo jako symbol stromu života nebo jako symbol universálního kříže křesťanské tradice.

Draka proměňuje do podoby mužského erótu, na jehož špičce tančí nahá žena. V opulentní zahradě rozkoše nebude nikdo zatížen smrtelným hříchem chlípnosti. Lidské bytosti se zde chovají na první pohled diskrétně a obezřetně, rafinovaně se v zahradě lásky maskují do úkrytu stromů, keřů, větví, listí, kořenů a květin. Tam, v rudé zahradě, se milují a žijí vlastní touhou po samozřejmém, nerušeném naplnění slasti…

Umělec zde využívá mnoha výrazových forem, které v minulosti sotva někdo spatřil, a chrání tak vlastní svěřence vášně. Všechny ty, kteří v nejrůznějších pozicích a formách milostných aktů bizarně a mnohdy nečekaně propleteni splývají s faunou, nebem a zemí. Protože se jim daří dosáhnout tantrické spirituality, unikají zrakům nezasvěcených vetřelců a stávají se nesmrtelnými. Pro ty, kteří milujícím nepřejí, zůstávají navždy utajeni v hlubinách tajuplné fauny a flóry. Avšak ti, kteří nápoj lásky již ochutnali a neuzavřeli svá srdce, rozpoznají sebe sama v milostném opojení a svobodě nekonečného prostoru. Barva rozkoše je zde železitá. Pochází z nitra malé oblasti našeho mozku zodpovědné za motorické funkce člověka a označované jako nucleus ruber.

Zda je právě to důvodem, proč Kai Teichert svou zahradu lásky pojmenoval Červeným hájem, zůstává tajemstvím. Ale každý, kdo do ní vstoupí, pochopí, že tato halucinogenní instalace plná tajuplné erotiky je dílem velkého umělce, který v nás znovu probudí naději uloženou hluboko v našem nitru.

Vernisáž: 22. 3. 2016 od 18:00