Básnický počin i její autorku je velmi nelehké jakkoli charakterizovat. Posluchač a účastník autorského čtení Jaroslavy Hercíkové bude nemilosrdně proveden básnířčiným duševním bludištěm.

Občas přičichne k absurditě, bezmoci, vzteku, černému humoru, někdo by snad řekl: underground. Když se však začne topit v depresích a psychickém kalu, bude mu včas umožněno nadechnout se a bez úhony popojít k pasážím prodchnutým veselostí a hravostí, až snad… k poctě životu.