Perská pohádka Turandot ze sbírky derviše Moklese Tisíc a jedna noc ze 17. století zlákala k mnoha přebásněním i zhudebněním. Giacomo Puccini začal pracovat na libretu Giuseppa Adamiho a Renata Simoniho, založeném na hře Carla Gozziho, v posledních čtyřech letech života, kdy už bojoval s rakovinou hrtanu. Přesto se opět, tak jako v případě Madama Butterfly, snažil získat s velkou pečlivostí představu o kultuře a písních exotické vzdálené Číny.

Zemřel, aniž stačil dokončit závěr: toho se podle 36 zanechaných stran skici ujal jeho přítel a žák Franco Alfano. Premiéra se konala 25. 4. 1926 v milánské La Scale pod taktovkou Artura Toscaniniho; ten tehdy uctil památku zesnulého skladatele tím, že ve 3. dějství dva takty po slovech „Liu, poesia!” odložil taktovku s vysvětlením: „Tady končí práce Mistrova“. Teprve další představení bylo s Alfanovým závěrem.

Krutá a chladná princezna Turandot klade svým nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt. Uhodne je až princ Kalaf, jehož láska nakonec přemůže princeznin chlad.

Opera je nastudována v italském originále a v představení jsou použity české a anglické titulky.

Fotograf inscenace: Daniel Jäger