Pohybově vizuální báseň opěvuje lidský život a v těle nachází metaforu krajiny. S oporou v mytologii, rituálu a lidové tradici nahlíží na proměny přírody a člověka. Poodhaluje niterný dialog stáří a mládí, vyzdvihuje lásku a vzájemnost, ale nepodléhá realistickému času ani prostředí. Oslavuje krásu, živelnost a křehkost, stejně jako nachází zranitelnost v tělesném projevu.

Dokážeme se vidět jako součást krajiny? Inscenace zkoumá propustnost žánrových hranic a na jeviště přivádí umělce tří generací. Pracuje s propojením moderních filmových technologií, klasického a současného tance, fyzického divadla, pozemní a vzdušné akrobacie.