Babičce je 92. Zažila válku, okupaci, převrat, koronu a teď sleduje dění na Ukrajině. Co ze svého života by si přála, aby nebylo zapomenuto? Jak chce, aby si ji lidé pamatovali? Smrti se nebojí. Čeká na ni přes 10 let. Kdybych inscenovala pohřeb mé babičky před její smrtí, rodina by mě pravděpodobně zabila. O smrti se nemluví do té doby, než přijde. A nejlíp ani potom ne. Inscenuji proto raději svůj vlastní pohřeb. Role jsou rozdané. Rakev je moje. Vy jste hosté. Zastavme se. Na chvíli. Zatímco malujeme svůj odkaz nejjemnějšími odstíny, možná nevědomky vyrýváme něco jiného, co se skutečně pro příští generace zapíše. Bude hrát pro následující generaci to, co považujeme za smysl našeho života vůbec nějakou roli? Paměť je vybíravá mrcha a vzpomínky jsou vždycky sólo. Seznamte se se střípky příběhů, které se vás netýkají. Hledejte deset rozdílů. A třeba se i rozlučte se s vlastními strašáky ve skříni. Na hranici mezi přáním a absurdní snahou o pochopení toho, co už téměř není a toho, co bude. Subjektivní konfrontace příslušnice jedné generace s audio-vizuálními nahrávkami příslušníků tří ostatních generací jedné rodiny. Divadelní událost s možností spoluúčasti. O vybíravosti paměti. O odlišnosti hodnot. O lidské síle a slabosti. Koncept: Linda Straub Režie: Husam Abed Dramaturgie: Tinka Avramová Performuje: Linda Straub Pohybová spolupráce: Veronika Knytlová Sound design: Myko Animace: Daniela Paseková Video: Mathias Straub