Výstavu Davida Pešata a Tomáše Polcara nejlépe popisuje označení konfrontace a dialogu. Dva autoři, dvě zcela odlišné estetiky, dva zcela rozdílné přístupy z podstaty kterých se ale rozvíjí dialog - vnitřní hovor, kde oba umělci skrze svou tvorbu hledají a nalézají smysl, pravdu či cestu. V tomto se jejich díla, takřka výhradně monochromní abstraktní kompozice Tomáše Polcara a rukopisně usazená barevná expresivní malba Davida Pešata, protínají a navazují dialog odehrávajících se mezi intelektem a hlubinou kolektivního nevědomí. Dialog bezprostřední a nepředvídatelný. Skrze reflektovaná životní setkání nacházejí David Pešat i Tomáš Polcar ty samé partnery pro dialog, jejich vnitřní, navenek rozdílně vedené rozhovory se vztahují k bázi člověčenství.