Hra Juliena Greena zachycuje poslední chvíle jedné rodiny o Vánocích 1908, v předvečer katastrofálního zemětřesení v sicilské Messině. Je obrazem přejedené společnosti, která sama sebe přežila, žije na dluh, postrádá víru a soucit k slabým, chvěje se v úzkostech a předtuchách, ale vytěsňuje je stejně jako svůj strach ze smrti i bytí. Tápe, chytá se banalit a klišé, senzačních drbů, odsouvá vše nepohodlné a obelhává se marnými i marnivými iluzemi…

Přes tragické vyústění má hra mnoho žánrových poloh, od ironické salónní komedie čechovovského typu přes symbolistní drama, blížící se mystériu i hororu, je plná tajemství a otázek po smyslu lidského pachtění. Atmosférou i tématem může snad připomenout divákům Viscontiho film Gepard či Buňuelova Anděla zkázy nebo Trierovu Melancholii. Film a fotografie jako dobové technologické novinky jsou ostatně ve hře přímo zmiňovány a inspirovaly inscenátory i výtvarně.

VÍCE INFORMACÍ ZDE