Dagmar Radová podle stejnojmenného románu Lucie Faulerové
„Návod na život. A když řekli návod, tak jsem se úplně zachvěla. Protože já miluju návody.“

Dvě holky, jedna taková ta průbojnější, drzejší, ta co má hlášky, že vás zcela odzbrojí, a druhá, co nikdy nebude tahoun party, ani nijak zvlášť hezká, nebo vtipná. Ale jedna pro druhou jsou soulmate nr. 1., navíc jsou to ségry. Tepající dospívání, mrtvý maloměsto a cesta zpátky domů, do blízkosti. Do doby, kdy bylo možný vlastně úplně všechno. Ale není právě tahle ukrutná svoboda děsivá? Nebylo by fajn se o něco opřít, nebo najít nějakej návod? Návod na život?