Svérázný mix primitivismu, punku, folku, bigbítu a písničkářství, vycházejícího z tradice příslovečných tří akordů, neotřelých a nezaměnitelných textů /občas hloubavých, občas dadaistických, občas pohádkových a poetických a občas jdoucích hluboko na dřeň člověka/, přetavila quot;Znouze quot; v dodnes naprosto svérázný a neopakovatelný jev. To, co vzniklo bez jakýchkoliv ambicí v totalitním roce 1986 v Plzni, ovlivněno nástupem punkové vlny, zprostředkovaným německým televizním a rádiovým vysíláním, překročilo jak pomyslné lokální hranice města, tak hudební hranice daného žánru a změnilo se ve skupinu, která, ač zůstala dodnes bytostně plzeňská, si postupem času dokázala získat - vlastně naprosto mimo zájem médií - přízeň velkého množství fanoušků, projela křížemkráž většinou klubů a festivalů u nás, natočila třináct řadových desek a přímo či nepřímo inspirovala a ovlivnila vznik a tvorbu dalších hudebních skupin. Živá vystoupení, dost odlišná od studiových nahrávek, provázená pábitelským a často velmi neprůhledně mystifikátorským uváděním písniček, mívají předem těžko odhadnutelný průběh a atmosféru, někdy komorní, někdy chaotickou, jindy nabitou energií. Členové kapely se netají ani tím, že jelikož je celkem z čeho vybírat, sestavují celý playlist písní těsně před každým koncertem a tudíž se vystoupení vlastně nikdy neopakují v úplně stejné podobě a navíc se často mění i podle reakcí posluchačů. A nakonec o mnohém vypovídá i to, že dodnes tak trochu polarizují posluchače obeznámené s jejich existencí na dva tábory - na jedné straně obliba a někdy skoro až quot;kultovní quot; statut a na druhé straně nepochopení, někdy cílená ignorace až averze. Mezi tím skoro nic. Možná je charakteristický i jeden odposlechnutý citát neznámého kolemjdoucícho: quot;Kdyby Divadlo Járy Cimrmana byla punková hudební skupina, vypadalo by to jako vy. quot; Takže jak to je?