Toni, syn italské emigrantky vyhnaný zpět do Itálie ze Švýcarska, kde prožil složité dětství a dospívání, žije léta v přístřešku u řeky a nikdy se nepoddává samotě, zimě ani hladu.

Setkání se sochařem Renatem Marinem Mazzacuratim mu dá příležitost znovu se vrátit k malbě, je to počátek zadostiučinění, díky kterému si uvědomí, že umění je pro něj jediný způsob, jak získat vlastní identitu, skutečná možnost ukázat se světu a být jím milován.

„El Tudesc,“, jak mu říkají lidé z okolí, osamělý muž, rachitický, ošklivý, často vysmívaný a ponižovaný se stane skvělým malířem, který z břehu Pádu zachycuje svůj fantastický svět tygrů, goril a jaguárů.

Přemožen režimem, který se snaží „skrýt“ vše jiné, oběť vlastních úzkostí, je zavřen do blázince. I tam ale začne brzy znovu malovat.

Nejvíce ze všeho Toni maluje sám sebe, jako by si chtěl i přes všechna ta odmítnutí, kterými od dětství procházel, potvrdit svou touhu existovat. Propuštění z psychiatrické léčebny je momentem zadostiučinění a uznání jeho talentu. Sláva mu dovolí stavět na odiv dosaženou životní úroveň a zaměřit se na city, které v sobě vždy potlačoval.

Časem se ukáže, že jeho díla jsou darem pro celou společnost, darem v jeho odlišnosti.