V monologu o touze po absolutní umělecké dokonalosti režiséři akcentovali především silnou a až autobiografickou linii, ve které má hlavní roli umělec zahnaný do lidské i umělecké slepé uličky. Vede sebezničující zápas s osamělostí a je paralyzován nedosažitelným perfekcionismem, který despoticky žádá i po svém okolí. Role dvou starších bratrů- herce a artisty ve své interpretaci Bernhardovy hry Horák s Pěchoučkem záměrně svěřili herci jednomu. Kromě něj vystupuje v představení ještě postava symbolická, reprezentující ženský element a přicházející ze světa fyzického divadla.