Dvacet sedm let slýchávám, jak jsou makulatury (zkušební tisky a proklady zároveň) úžasné. Že by z nich byla určitě pěkná výstava. Tak jako se v dílně potkávají lidé různého výtvarného cítění a profesí, členové i nečlenové různých spolků, tak i na makulaturách vzniká neuvěřitelné prolínání barevných, strukturálních, výrazových kombinací obrazů do až surrealistických koláží. Ne náhodou mě Jan Švankmajer požádal, abychom vybrali čtyři makulatury a potiskli je jeho motivem s tím, že tyto originální koláže společně podepíšeme a každý z nás si pak dvě ponechá.   

Z desítek autorů, kteří se potkávali či potkávají v dílně a pak i na společných tiscích bych jmenoval alespoň tyto: Oldřich Kulhánek, Petr Nikl, Jiří Suchý, Jiří David, Eva a Jan Švankmajerovi, Marina Richterová, Martin Mainer, Oldřich Jelen, Jakub Špaňhel, Vladimír Suchánek, Markéta Kotková, Čestmír Suška, Karel a  Daniela Benešovi, Jiří Kornatovský, Tomáš Císařovský, Miroslav Pošvic, Rostislav Říha, František Skála, či děti z Lesní školy ZeMě a další… 

Už v počátcích mé kamenotiskařské praxe se z náhodných soutisků časem vyvinula obsese. Vždy pečlivě zvažuji, kterou makulaturu přetisknu novým motivem, v jakém pootočení či barevné kombinaci. Často se i bojím, zda to dopadne dobře, abych to nepokazil, například když použiji tisk, na kterém je grafika už nežijícího autora. Naštěstí i v tento moment často přichází řád vesmírného chaosu, neboť když jsem unaven či v časové tísni potiskuji makulatury „hlava nehlava“. Téma přetisků mě uchvátilo už v roce 1990, kdy jsem jako čerstvě vyučený tiskař pracoval v dílně plochého ofsetu, v tiskařském závodě Polygrafia na Výtoni. Při jednom tisku obálky na knihu s fotografií spisovatelky mě fascinoval přetisk fotografie obličeje na rozjezdové archy. Začal jsem sbírat různé rozjezdy z ostatních mašin a „pouštět“ je do naší mašiny, aby byly také potisknuté portrétem. Tyto potištěné archy jsem v následujícím období znovu a znovu přetiskával dalšími komerčními zakázkami. Obličeje jsem pak vystříhal a nalepil na velké černé papírové podklady. Možná, stejně jako v životě, kdy se i do nás obtiskávají předchozí generace, situace, příběhy, setkání,  informace, tak i na makulaturách se původní grafiky ztrácejí v záplavě nových přicházejících otisků. Někdy, pokud je motiv silný, stále vyčnívá i přes záplavu vrstvení.

z textu Petra Korbeláře

Petr Nikl Petr Nikl, malíř, hudebník, fotograf a divadelník. Člen umělecké skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 mu byla udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Vydává autorské knihy pohádek, věnuje se výtvarným a divadelním...