Jan (Johann) Böhm (21. ledna 1895 České Budějovice – 27. listopadu 1952 Praha)

Jan (Johann) Böhm od roku 1921 působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie v Berlíně a od roku 1927 na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau. Spolupracoval s nositeli Nobelovy ceny – Fritzem Haberem a Georgem de Hevesym. V roce 1935 se z politických důvodů vrátil do Prahy a byl jmenován profesorem fyzikální chemie na Německé (Karlově) universitě, kde zůstal do roku 1945. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 umožnil chemiku Jaroslavu Heyrovskému pokračovat na vývoji polarografu po celou dobu války. Po osvobození v květnu 1945 byla situace pro Böhma jako příslušníka německé národnosti složitá a nemohl najít odpovídající uplatnění, které by odpovídalo jeho schopnostem. Od roku 1946 pracoval jako chemik ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Pardubicích-Rybitví.

Byl nadšeným amatérským fotografem. Jeho první snímky pocházejí z roku 1912, zprvu byly spojené s chemickými pokusy a zachycením fyzikálních nebo astronomických jevů. V průběhu dvacátých a třicátých let 20. století hodně cestoval, především v Německu a Švýcarsku a své cesty dokumentoval. Pořizoval nejen fotografie krajiny, především hor, protože byl nadšený lyžař a skialpinista, ale portrétoval členy rodiny a přátele. Za války pořizoval snímky Prahy, především barokních památek.