Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích.

quot;Svou Lucernou dal Jirásek českému divadlu věno nejkrásnější.
V této líbezné pohádce se vyznal ze své vroucí lásky k vlasti,
k našemu lidu - a lidé si ji rázem zamilovali. Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích. Opravdu působí jako stará lidová píseň, kterou je milo poslouchat. Její melodie hřeje naše srdce a omamuje vůní naší země, líp a mateřídoušky. Je prostá, krásná, průzračně čistá, plná poezie a lidového humoru. A právě ten bezprostřední humor je na ní nejkrásnější. quot;

Tato slova velkého českého herce Zdeňka Štěpánka vystihují v podstatě hlavní důvod, proč se Divadlo Na Fidlovačce rozhodlo uvést k 10. výročí svého znovuzrození právě quot;Lucernu quot;. (Patří ke klenotům naší národní kultury stejně jako Smetanova quot;Prodaná nevěsta quot; nebo quot;Babička quot; od Boženy Němcové.) Roku 1905 ji autor přinesl do Národního divadla bez názvu - ten jí dal až Jaroslav Kvapil, který quot;Lucernu quot; inscenoval jako quot;sen letní noci quot;.
Ve mlýně, na zámku, v lese i lesním zámečku se setkávají reálné postavy (Mlynář, Hanička, Učitelský mládenec, Klásek ad.) s bytostmi nadpřirozenými (Vodníci, Hejkal, Víly) - a urozený svět (Kněžna, Dvořan) je tu konfrontován s prostými vesničany… Dalo by se říct, že Jiráskova báchorka má řadu společných rysů se Shakespearovým quot;Snem noci svatojanské quot;…