První edice bienále Ve věci umění hledá nový jazyk a hledá nové možnosti „nepravděpodobných setkání“. Potýká se prostřednictvím vystavených uměleckých děl s otázkami soužití ve společnosti, v níž lidé přestali hovořit společným jazykem. Zdržuje se v místech, kde jazyk selhává, zkoumá pohrdání, podráždění, strach, frustraci, zlobu, agresi, únavu. S pocitem, že je nutné najít společné východisko a podmínky pro empatii, se výstava soustředí na pátrání po příčinách emocionálního naladění současné společnosti. Tyto příčiny hledá v minulosti, v přítomnosti či na ně hledí z perspektivy možných scénářů budoucnosti.

Ptá se, jak se intimní prostor mezilidských vztahů a emocionální život váže k širším sociálním, politickým a ekonomickým podmínkám. Emoce bývají komplikované, rozporuplné, neuspořádané a někdy i těžko ovladatelné. Jak s nimi současní umělci zachází v uměleckých dílech? Jak se dějí ve vztahu umění a diváků?

Posedlost přítomným časem, toxická současnost, zaostalost, nostalgie, revize, modernita, techno-optimismus. Na výstavě se vede reálná kulturní bitva o význam času. O to, který obraz, která vnímatelná forma dovolí naplánovat plicím alespoň další nádech s nadějí na přežití, pětiletku, budoucnost.