Instalace Olympia je počítačem generovaná kopie berlínského olympijského stadionu, který je uprostřed časoprostoru vydán na pospas koloběhu přírody a jejím zákonům. Vidíme rozpad architektury na ruiny v reálném čase v průběhu tisíce let. Přes plynutí času, zůstává objekt trvajícím svědkem doby, vypovídajícím o historii lidstva. I když tento obraz postrádá lidský prvek, je zde metaforicky přítomen právě v podobě měnícího se životního cyklu. V průběhu projekce můžeme pozorovat růst plevelů „zavlažovaných“ počítačovým programem, který přesně reaguje na aktuální stav počasí v daném místě. Na Olympii se lze dívat také jako na pokus měřit biologické trvání (například čas jednoho lidského života) proti ideologické konstrukci, což platí obzvlášť v kontextu nacistické éry stadionu.