Představa o tom, že malířství, které se pohybuje v abstraktních či abstrahovaných polohách, nemůže mít ostrý politizující, sociální a kritický apel, je od začátku existence tohoto moderního způsobu umělecké tvorby lichá. Naopak, nepředmětné vyjadřování se stávalo terčem společenské a umělecké kritiky; totalitní systémy, ať ty vybudované na marxistických postulátech nebo na nacionálně-socialistické doktríně, se pak báli abstrakce jak čert kříže.

Jakub Švéda (narozen 1973), malířský potomek malíře a člena seskupení 12/15 Tomáše Švédy, toto bezpochyby ví, a proto ví, že i jeho abstraktně cítěné obrazy mohou mít, i v této době, svůj nebezpečný potenciál. Barevné skvrny, typické pro Jakubovu malířskou naraci, se pojí se strukturami, a také s asamblážovanými objekty, takže malíř nemůže zapřít studium v ateliéru Jiřího Davida na pražské Akademii, kam přestoupil z ateliéru Sopkova. V Davidově ateliéru absolvoval roku 2001 a jistě byla Jakubovi blízká davidovská vizuální strategie fragmentární narace, střízlivé barevnosti, strukturované ikonografie a přesvědčení, že obraz může být čímkoliv a nést jakékoliv sdělení. Jakub tak zapojoval a zapojuje do svých obrazů také znaky, reklamní aluze, krátké nápisy, shluky písmen.

V podtextu všeho malířova konání je přesvědčení o zranitelnosti biologické podstaty člověka a jeho světa; z tohoto ikonografického apelu se generují značky biohazardu a nápisy jako Warning. Kontrast mezi biologizující sedimentací barev a zmnoženými zbytky umělohmotné civilizace, ať to jsou brčka či injekční stříkačky, mnohdy propustně propojených racionální strukturou zobrazuje naše dnešní dilemata. Jakub tak činí po celé dosavadní 21. století a zahřívá tak naše pokojné receptory na znepokojivou teplotu. Znepokojení, které díky tomu cítíme nad rozrušující nervní Jakubovou estetikou, je ovšem důkazem, že i abstraktní umění se může podílet nad, možná marnou, snahou zachránit si lidskou kůži na naší okysličené planetě.