Výstava Prostory grafického myšlení prezentuje výběr prací současných studentů a letošních absolventů ateliéru Grafika I. Akademie výtvarných umění v Praze.

Volná grafika má svoji bohatou tradici a současně zcela specifickou a nezastupitelnou pozici v současném spektru výtvarných oborů. Jejím prostřednictvím se dají hledat, nacházet nebo aktualizovat způsoby, jak grafickými prostředky definovat náš svět. Nezastupitelné místo vedle samotného řemeslně-technologického procesu zaujímá médium kresby. Ta má již tradičně ke grafice nejblíže, jednak ve své autonomní pozici, tak i transformací do konkrétní grafické techniky. V našem ateliéru je kresba základním fyzickým záznamem veškeré komunikace zabývající se smyslem zobrazování. Urychluje rozvíjení a realizaci nových myšlenek a impulzů, ale také hledá adekvátní nebo docela nové formální způsoby pro jejich vyjádření. Grafika je prostředkem zcela svébytným, zároveň však nabízí prostor pro netradiční přístupy přicházející z jiných výtvarných oborů. Dokáže redukovat, převést nebo se propojit s digitálními médii. Rozvíjet výrazové možnosti technických obrazů, designu a internetu.

Tyto obecné vnější principy by ztrácely smysl bez studentů a jejich svébytného talentu. Charakter jejich tvořivých schopností je velice rozmanitý, ze své podstaty nemohou být nikdy zcela identické, a navíc mají ohromný potenciál. Prostředí našeho ateliéru nabízí zázemí pro studenty s vyhraněným grafickým a kresebným myšlením. Na jedné straně figuruje modelová pozice studenta s výrazným grafickým talentem. Svým až introvertním přístupem a schopností jakéhosi vnitřního zraku pracuje v měřítku tradičních grafických technik, které postupně excelentně ovládá. Je svéráznou individualitou. Obsah své práce nachází v postupném budování vlastních vizí. Je jistotou určitého typu oborové tradice a významu řemeslnosti. Věří ve svoji ideu a její realizaci pomocí fyzického procesu budování grafického obrazu. Opačným modelem je koncepčně uvažující student. Pracuje v širší škále souvislostí a principů grafického projevu i mimo něj. Nemá potřebu vše realizovat pomocí grafických technologií. Prostředí ateliéru mu nabízí možnost hledání vlastních vizuálních postupů. Výsledkem nemusí být tradiční grafický obraz – tisk. Jeho zkoumání se ubírá různými cestami a má více obsahů. Škála výrazových prostředků s důrazem na význam kresby ve více rovinách sdělení osciluje od opticko-realistického záznamu po transformaci do nefigurativních měřítek. Neváhá experimentovat s materiálem a prostorovou realizací. Obejde se bez tradičních grafických postupů, přesto graficky vidí a myslí. Na základě těchto dvou archetypů studenta chci naznačit základní rozsah toho, co pro mě pojem volná grafika znamená. Výuka je logicky zaměřena na individuální přístup k jednotlivým studentům a na rozvoj tvořivých složek osobnosti. Nechat jejich osobité vidění světa definovat suverénním projevem zbaveným teatrálních technologických fines a formálních estetických banalit. A věřit, že autentičnost projevu souvisí s poznáním skrze vlastní zkušenost a nemusí mít přímou vazbu na aktuálnost nebo atraktivitu.