Název výstavy Odraz stanoviště odkazuje na spojení konkrétního nalezeného místa s abstraktní autorovou představou (a úvahou), která buď předchází nálezu konkrétní lokality, nebo ji dotváří a proměňuje. V úhrnu se tedy Gruber zajímá spíše o přítomnost člověka v prostoru (exteriér, interiér), který svou činností tento prostor narušuje, proměňuje, propůjčuje mu nějaký charakter, z něhož se však fyzicky vytratil. Jsou to vzpomínky, často zneklidňující, na stopy po přítomnosti jakéhosi zobecněného demiurga, měnícího status quo, a demontujícího tak jakoukoliv pocitovou jistotu o neměnné a nadčasové povaze prostoru a času. Je to ale také přítomnost lidského pohledu, který „spatřuje“ ten samý časoprostor z jiné perspektivy, nežli je běžné.

Volí jiné pohledové úhly, které propůjčují viděnému a zobrazovanému onen výjimečný „filmový rozměr“, za nímž hledejme autorovu introvertní citlivost, smysl pro ztišená dramata, pro melancholii z uplývajícího času a přírodní spiritualitu.