Multimediální interaktivní objekt vytvořený z macesu vizuálně vychází z rodinného dědictví, krajkového ubrusu po babičce Moniky Kubinské. Umístěním ve speciální vitríně připomíná muzejní artefakt. Dílo proto můžeme vnímat jako metaforu problematického se vyrovnávání s naší kolektivní pamětí a minulostí. Objekt pracuje s nahrávkami hlasu návštěvníků, z nichž počítač vytváří akustické pole reagující na přítomnost a pohyb diváka.

Vizuální umělci manželé Monika a Bohuš Kubinští aktivně působí na slovenské výtvarné scéně od počátku devadesátých let. Společně vytvářejí velkorysé site-specific instalace – díla reagující na prostor, ve kterém se nacházejí. Pro jejich tvorbu je charakteristický experiment s nevýtvarnými materiály, propojování různých uměleckých médií, využívání současných technologií a interakce s diváky.

To Cache je projekt vytvořený ve spolupráci s hudebníkem a soundartistou Ferom Királym, který měl premiéru v březnu roku 2018 v At Home Gallery v šamorínské Synagoze. Navazuje na dílo Cache, které bylo v roce 2017 prezentováno v kulturním centru Nástupiště 1-12 v Topolčanech. V červnu tohoto roku bylo dílo vystaveno v Kunstverein Pasov v sugestivním prostoru kaple sv. Anny. Jelikož se ze statické instalace stal putující objekt hledající své konečné útočiště, pro aktuální prezentaci v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze byl k názvu přidán přívlastek Nomad. Kurátorem projektu je Omar Mirza.

Dílo To Cache Nomad je umístěno ve speciální plexisklové vitríně a připomíná muzeální artefakt, chráněn a uchován v paměti. A právě téma paměti je zde klíčové, na což odkazuje i samotný název projektu. Anglický termín „cache“ označuje něco skryté, ale také rychlou vyrovnávací paměť zvyšující výkonnost počítačového systému. Přidáním slůvka „to“ se z podstatného jména stává sloveso, což odkazuje na aktuální podobu instalace, pro kterou je důležitá časová rovina, pohyb diváka a jeho interakce s prostorem a dílem.

Název To Cache můžeme vnímat jako metaforu problematického vyrovnávání se s naší kolektivní pamětí a s minulostí Slovenska – zejména tou fašistickou. Pouze pokud se s takovými temnými místy našich dějin definitivně vyrovnáme, budeme moci změnit současnou společnost, v níž opět znepokojivě narůstají xenofobní, antisemitské a radikální názory. K jejich šíření ve velkém pomáhají moderní komunikační technologie, zejména internet a sociální sítě.

S podobnými tématy pracovali Monika a Bohuš Kubinští už v minulosti. V sérii happeningů Exxkluziv pekli vánoční oplatky s vizuálními odkazy na aktuální nárůst extremistických nálad ve společnosti. Ve výstavách s názvem Front Line, instalovaných v Praze, Šamoríně a v Košicích, tematizovali kolektivní paměť vycházející ze dvou světových válek v 20. století.

Monumentální objekt To Cache je vytvořen z umělecky netypického a velmi křehkého materiálu – macesu, tradičního nekvašeného židovského chleba. Umělci spolupracovali s pekárnou v Zlatých Moravcích, která jako jediná na Slovensku dodnes peče maces tradiční ruční metodou a s pomocí přes sto let starého strojového mechanismu. Tradici se současností vizuálně propojuje podobnost macesu s modely počítačových paměťových mřížek, jakož i instalace „krajky“ z macesu na mřížku z ocelových lanek.

Vizuální podoba díla vychází z autentického rodinného dědictví – krajkového ubrusu po babičce Moniky Kubinské. Tento odkaz na jídelní stůl jako symbol místa setkávání a rodinné pohody je metaforickým pozváním ke stolu, za který si mohou sednout lidé jakéhokoliv vyznání, rasy či národnosti a najít porozumění a společnou řeč. Protože v současném pohnutém čase je komunikace mimořádně důležitým předpokladem pro to, aby křehké vztahy mezi lidmi nevedly do fatálních konfliktů podobných těm z minulosti, které se bohužel pomalu vytrácejí z našich pamětí.

Zvuková složka díla pracuje s hlasovými stopami, které návštěvníci zanechají pomocí přichystaného mikrofonu v paměti počítače. Záznamy jsou následně digitálně manipulované a vrstvené. Slova od různých lidí se spojují do náhodných vět a vytvářejí nové, nečekané souvislosti. Reprodukované zvuky se ve výstavním prostoru mění na akustické pole, které pomocí pohybových senzorů reaguje na přítomnost a pohyb diváka. Podle toho, jak se divák k objektu přibližuje, se intenzita zvuků zvyšuje z téměř neslyšitelného šepotu až do hlukové skrumáže – jakoby se objekt takovou zvukovou bariérou bránil. Pokud divák pronikne přes tuto bariéru, dostane se do zóny ticha, ve které může objekt sledovat z bezprostřední, přímo intimní blízkosti.

Návštěvník výstavy To Cache Nomad zde zanechá svůj hlas, čímž se stane součástí díla, a zároveň se propojí s ostatními diváky, kteří zde byli před ním. Může si odnést i hmotný artefakt – personalizovaný výtisk své nehmatatelné akustické stopy.

Diváci mají svobodnou volbu říci, zazpívat či zakřičet cokoli. Slova totiž můžeme použít k útoku nebo obraně, ale i ke smíření a porozumění. Je jen na nás, jaká slova zvolíme, jakou intenzitu hlasu použijeme. Je však třeba pamatovat na to, že „vše, co řeknete, může být použito proti vám“...