Píše se rok 1997, je poslední jarní čtvrtek a na podium klubu U Rafa nastupuje trojice složená z bratrů Šmídů a basisty Kudyd. Postupně zahrají několik klezmerových standardů, oposlouchaných od Klezmatics, jednu vlastní píseň a počeštěnou Lover Lover Lover od Cohena. Spíš než cokoliv jiného vzbuzují překvapení.

V podobném duchu, postupně posíleném kytarou Antonína Hluštíka a trubkou Jakuba Schmida, se nesly i další koncerty. “Repertoár skvělý, jen to provedení”, povzdechl si jeden z diváků. Když pak při natáčení dokumentu o klezmeru pro Ćeskou televizi Antonín nečekaně otočil knoflíky na kombu na dvojnásobnou úroveň, a do kapely přibyla expunková bubenice Janinka Modráčková, dveře ke slušnému publiku se deinitivně zavřely,m viz album 15 písní o lásce (2001).

Někdy tou dobou začaky končit časy, kdy hraní v kapele bylo nejvíc a bylo na něj nekonečně času. S přibývajícími rodinami museli hráči portfolia svých angažná redikovat, následující CD Klezmer všeho druhu (2009) tak Klec zastihlo v pozměněné sestavě, a to se odrazilo i na zvuku: Honzovy bicí ubraly na razanci, Jirkova basa změkla, Štefanova kytara naopak zpřísněla. Dechovou sekci posílil Adamův saxofon, přibyly Karolininy housle. Jko dosud se hrálo všude, od bývalých synagog přes kostely až po či kovářské slavnosti na Buchlově.

Následujících deset let sestava zůstává stejná, místa vystopení stále pestrá: výchovný koncert pro trutnovské středoškoláky, na otočku v Bukurešti, moskevský klub se skinheady v publiku, přesilovka nad diváky a ochrankou v jedné jihočeské obci s bývalým ghetem, rybářské slavnosti v Blatné… Zatím posledním nahrávacím počinem zústáváalbum Poslední klezmer (2019), kterým jakoby se kapela tak trochu vracela ke kořenům: sestava je opět výhradně mužská, navíc zahrnující zakladatele Kudyda, který tentokrát zasedl za bicí.