Rozsáhlá výstava v Jízdárně Pražského hradu představuje pozoruhodnou etapu slovinského umění, které se začalo formovat a prosazovat v poslední třetině 19. století.

Díky nové generaci domácích impresionistů se slovinské výtvarné umění podstatně diversifikovalo a poprvé ve své historii obsahovalo malířství, sochařství, architekturu, grafiku i fotografii. Jeho nositeli byli Slovinci, kteří svou tvůrčí vitalitou zastínili německé krajany v Kraňsku.

Slovinský impresionismus je na první pohled opožděný projev avantgardního směru poslední třetiny 19. století, přesto jej nemůžeme izolovat od soudobých tendencí art nouveau a symbolismu. Důsledkem malby přímo před motivem je improvizovaná technika, která představuje autentickou formu post-impresionistických tendencí, protože slovinská impresionistická malba je výrazem krajně subjektivizovaného prožívání motivu. Pro Slovince měl impresionismus Ivana Grohara, Riharda Jakopiče, Matiji Jamy a Mateje Sternena po celé dvacáté století zvláštní význam. Pozvedl výtvarné umění z téměř folklórního způsobu malování obrázků mezi svobodná umění, sekularizoval je, obohatil je o fotografii a první amatérské filmy a Slovince uvedl do moderní doby, jejíž podstatou je vizuální komunikace.