„Butterfly“ je bezesporu jednou z divácky nejúspěšnějších a zároveň umělecky nejcennějších oper všech dob. Z Pucciniho děl má přitom snad tu nejjednodušší, vlastně až banální zápletku – americký „yankee“, námořní důstojník F. B. Pinkerton, okouzlen malebným japonským prostředím a patnáctiletou dívkou Čo Čo San, zvanou Motýlek (Butterfly), se rozhodne oženit a strávit se svou novou ženou v Nagasaki líbánky. Brzy ji však opustí a teprve po dlouhé době se vrátí, aby odvezl dítě, které mu Čo Čo San mezitím porodila. Puccini se tentokrát vzdal složitého děje a hlučných dramatických událostí a v tomto ryze komorním příběhu vsadil na psychologii postav, kterou jeho hudba rozkrývá do nejmenších detailů, záchvěvů i obrovských emotivních vzepětí, na podstatný kontrast mezi japonskou a „západní“ mentalitou, kterou trefně vystihuje mimo jiné i mnohokrát a překvapivě obměňovanou citací hymny USA, a konečně na působivou kresbu japonského koloritu, v němž se celý příběh odehrává. Název opery je převzat z proslulé stejnojmenné povídky amerického právníka a spisovatele Johna Luthera Longa, která se nejprve stala předlohou pro činohru newyorského producenta a dramatika Davida Belasca. Právě tato hra pak byla přímou inspirací pro jednu z nejslavnějších autorových oper. Po neúspěšné premiéře „Butterfly“ v milánské Scale Puccini své dílo v letech 1904–1907 celkem čtyřikrát přepracoval, než se stalo doslova světovým operním hitem. Novou inscenaci, která bude nástupkyní stávající, po tři desítky let uváděné „Butterfly“, nastuduje dirigent a hudební ředitel Státní opery Martin Leginus spolu s renomovaným operním režisérem Jiřím Heřmanem.