Dnes nepříliš známý malíř Simon Luttichuys (1610–1661) byl ve své době vyhledávaným umělcem. I když od roku 1649 působil v Amsterdamu, ještě o necelou dekádu později londýnský spisovatel William Sanderson vyzdvihuje v pojednání o excelentních umělcích mimořádné mistrovství v zobrazení nehybných věcí u holandského malíře se jménem Little-House (Malý Domek), což je půvabná verze umělcova příjmení.

Luttichuys patřil k autorům zátiší nazývaného pronkstilleven (z nizozemského pronken – chlubit se, předvádět se), které zobrazuje luxusní, exotické předměty. Tyto dekorativní kompozice, označované také jako sběratelův sen, patřily v Nizozemí 17. století k oblíbenému druhu malby. Byly totiž připomínkou ve své době nevídaného úspěchu nizozemské Východoindické a následně i Západoindické společnosti na poli mořeplavby a zámořského obchodu a s tím spojeného ekonomického rozkvětu Republiky spojených nizozemských provincií (tradičně, ale nesprávně nazývané Holandsko).

Zátiší Simona Luttichuyse můžeme obdivovat i v souvislosti s tvorbou mladšího malíře Willema Kalfa (1619–1693), jehož dílo je vystaveno ve stejném sále naproti. Kalf, na kterého mělo Luttichuysovo dílo nesporný vliv,  snad  znal nejen přímo vystavené zátiší, ale podle dochovaných inventářů také po Luttichuysově smrti sám dokončil jeden z jeho obrazů.