V pořadí již čtvrtá mezinárodní konference mapuje doslova kruciální období českého undergroundu. Na konci roku 1969 by stěží kdokoliv uvěřil tomu, že o pouhých pět let později bude napříč českými kraji existovat početné podzemní společenství, a to dokonce s vlastním „programem“.

Zatímco do května 1970 vystupují stále ještě psychedeličtí (The) Plastic People of the Universe, jakožto profesionální kapela pod uměleckým „dozorem“ Ivana Martina Jirouse „Magora“, již o dva roky později nastávají její první, nevyhnutelné konflikty s normalizační mocí, završující masové čistky napříč společností. „Magor“ samotný se rovněž poprvé ocitá v komunistickém vězení (od 28. července 1973 do 31. května 1974), a „jeho“ Plastici odehrají 1. prosince 1973 své fakticky poslední veřejné vystoupení; na další už mohlo chodit pouze pozvané publikum a riskovat problémy s bezpečností, což v plné míře potvrdilo brutální a šokující násilí vůči mladým lidem v Rudolfově 30. března 1974, kam se sjeli na (nekonaný) koncert Plastiků a DG 307.

Nebylo náhodou, že nedlouho poté napíše Jirous zásadní text, Zprávu o třetím českém hudebním obrození (únor 1975), jimž nejen „definoval“ český underground, ale popsal již existující stav věcí. Do první poloviny sedmdesátých let 20. století spadají nejen „notoricky“ známé podzemní akce, jako například První festival „druhé“ kultury v Postupicích (1. září 1974), ale i bohatý a rozmanitý subkulturní život (nejen) v severních Čechách.

Dané období je taktéž nesmazatelně spojeno se zrodem uměleckých osobností formátu Pavla Zajíčka či dodnes neprávem upozaděného vlivu Milana Knížáka na formování (proto)undergroundu. Byl to právě Knížák, kdo velmi kriticky reagoval na Jirousovu Zprávu, jinak nadšeně přijímanou v nonkonformním prostředí.

Nejen tomu, ale i mnoha dalším aspektům bude věnována konference, na níž vystoupí Barbora Bothová, Jan Blüml, Jan Cholínský, Ladislav Kudrna,Martin Machovec, Petr Placák, František Stárek Čuňas, Michal Stehlík, Martin Tharp, Martin Valenta a Petra Veselá.