„Mám přání. Ale fakt největší přání. Ještě jednou potkat babičku. Představuju si to jako dlouhej a úplně stoprocentně živej sen, kdy cítím doteky, vůně, všechno si pamatuju. A babička se mnou bude mluvit a její slova budou opravdu její a ne výplod mojí mysli ve stavu spánku. Já teď vlastně můžu bejt třeba hodinu toho představení s babičkou. A pak každou další reprízu.“

Jakou roli hraje v našem životě vztah k prarodičům? Jakou roli hrají oni? Možná zbytečně krátkou. Možná proto tak silnou. To množství lásky, kterou nám oni dokázali věnovat, je dostatečné na tak akorát dlouhou a přiměřeně komorní inscenaci pouze o jedné babičce a jednom dědečkovi, kteří se nikdy nepotkali, a přesto byli nejdůležitější na světě.