Expozice představuje jeden z důležitých, nicméně v kontextu Kupkových realizací ne tak často zmiňovaných momentů – jeho zapojení do snahy nalézt nový vizuální styl mladé republiky. František Kupka se také řadí mezi umělce, kteří se po vypuknutí první světové války zapojili mezi dobrovolníky. Připojili se k francouzské cizinecké legii, aby dopomohli k porážce Rakouska-Uherska a podpořili vytvoření nového jednotného nástupnického státu – Československa.

Od svého vstupu do legií a následného působení v České kolonii v Paříži (a v redakci jejího bulletinu) vytvořil celou řadu zajímavých prací – návrhy pro prapory legionářských pluků, kresby pro bulletin zachycující detaily z každodenního vojenského života – zajímavým způsobem se v těchto návrzích a kresbách propojují prvky jeho (v té době již nerozvíjeného) figurativního období a nové formové tvarosloví, jak je známe z vrcholných abstraktních předválečných pláten. Pro armádu vytvořil zároveň několik medailí. Po roce 1918 se přihlásil i do soutěže o návrh státní vlajky a do dalších akcí, jako je zrod Památníku odboje, výstavy o českých legionářích a podobně. Nicméně pro určité nepochopení jeho snah se nakonec v roce 1920 rozhodl k návratu do Paříže.

Cílem projektu je vůbec poprvé přehledně představit všechny aspekty Kupkovy činnosti, které se období let 1914–1920 týkají – od kreseb, návrhů až po realizace; podařilo se dohledat i několik předmětů z Kupkova osobního vlastnictví z doby, kdy byl v legiích.

Autorkou výstavy je PhDr. Eliška Havlová (Charvátová, nar. 1988), absolventka oboru archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; na výstavě se dále podílejí Markéta Theinhardt ze Sorbonny a kurátorka Musea Kampa Helena Musilová.

Cílem projektu je skrze kvalitní muzejní expozici pokračovat ve vsazování díla Františka Kupky, malíře českého původu, do významných mezinárodních souvislostí.