Odedávna si proto fotografové vyráběli předběžné průměty negativů na světlocitlivé papíry. Obvykle formou kontaktu 1:1. Privatissima Josefa Sudka (17. března 1896 v Kolíně – 15. září 1976 v Praze) jsou nejčastěji takovýmito náhledy. Vznikaly hned od jeho amatérských začátků a profesionalizace po první světové válce, neboli po celý autorův produktivní věk.

Privatissima poukazují k metodě, která zpravidla zůstává skrytá, a odhalují tedy zdroj slavných Sudkových kreací. Z naznačených postupů totiž autor odvodil těžiště zralého díla: zvýraznění soběstačnosti obrazů inspirovaly právě kontakty. Jako svrchovaný tvůrce bedlivě sledoval, zda mu náhledy nezevšední: chtěl se ubezpečit, budou-li pozitivy působivé i pro ty, jejichž dojmy nemohou podbarvovat vzpomínky na jeho ryze osobní inspirace. Jakmile však přistoupil k rámování kontaktních pozitivů černými plochami papírů větších formátů, přestalo význam fotografií předurčovat výhradně znázornění námětů. V obecné rovině tak privatissima dokládají, že fotografové exponáty doslova vytvářejí. (I když samozřejmě nejenom je. Ani samotné záběry nesbírají hotové...)

K zážitku z návštěvy Sudkova ateliéru patří vědomí, co všechno zahradní domek přečkal. Po demontáži a přenesení z Královských Vinohrad na Malou Stranu v něm svou éru dovršila portrétní firma Laube. Ačkoli majitel domu nemínil v druhé polovině 20. let pronájem dílny prodlužovat, přece si Sudek pokračování provozu v červenci 1927 smluvně zajistil. Nicméně na jaře 1985 tu bezmála uhořela fotografova sestra Božena Sudková a do ruiny se nikdy nevrátila. Počátkem léta 2000 zbývaly ze secesního studia pouze plány; 10. července podle nich začala vyrůstat stavba již potřetí; 7. září byla zkolaudována a o týden později zpřístupněna výstavou Josef Sudek. Umístění, velikost budovy, proporce vnitřního členění i vnější vzhled jsou věrnou replikou někdejší konstrukce. Sbírka fotografií skupiny PPF, z níž vystavený výběr privatissim pochází, se rozrůstá právě od roku 2000, kdy českou kulturní scénu Ateliér Josefa Sudka obohatil.

Galerie je přitažlivá rovněž díky geniu loci, spjatému s přepodstatňováním reálu (či spíše jeho proměnlivých vizí) v obrazy. Vždyť v místech nynější instalace zhotovoval Josef Sudek také vystavené fotografie. Nabízejí setkání s dobovými unikáty v jejich prapůvodním pojetí (a nikoli v pozdějších provedeních, pořizovaných zvláště k retrospektivám v 60. a 70. letech).