Jaromíra Němcová (1959) vystudovala sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze, její monumentální díla v současné době vznikají zejména na sochařských sympoziích. Od 90. let se však intenzivně věnuje grafice, k níž přistupuje vlastním, originálním způsobem. Klasické techniky (linoryt, suchá jehla) kombinuje s netradičními postupy, otisky kovových šablon i dalších materiálů. Jednotlivé matrice upravuje, skládá, vrství přes sebe a otiskuje je v několika tvarových a barevných variací, díky tomu je téměř každý její grafický list jedinečný. V posledních letech se stále více obrací k malířskému plátnu i jeho povrch obvykle zpracovává sochařským způsobem. Do silné vrstvy barvy ryje či vtiskuje obrysy svým tvarem jednoduchých, ale významem symbolických předmětů.

Inspiraci pro svoji tvorbu hledá v okolním světě, pozorně se dívá kolem sebe, snímá vrstvy prachu a zapomnění z věcí opotřebovaných a rozbitých. S velkou dávkou lidskosti přistupuje i k člověku, předlohou pro jí tvorbu se stávají i tzv. společenští outsideři, vždyť už během studií staví na sochařský podstavec tlusté modelky. V těchto na první pohled nezajímavých bytostech i zcela obyčejných předmětech nachází krásu a s hravostí sobě vlastní ji klade do centra své i divákovi pozornosti. Skrze všední věci se s lehkostí, jakoby mimochodem dostává až k základním otázkám o lidské existenci. Otevírá hluboké úvahy o smyslu bytí, plynutí času i pomíjivosti, dotýká se obecně lidské potřeby víry i vztahu člověka k přírodě.