Bezuzdná ctižádost, nezřízená touha po moci a záhadné věštby, to jsou ingredience psychologického operního thrilleru a prvního ze tří unikátních spojení tvorby Giuseppa Verdiho a Williama Shakespeara. Verdi patřil po celý svůj život k velkým obdivovatelům slavného alžbětinského dramatika. Když v létě 1846 hledal námět pro svou desátou operu, vybral si posléze Macbetha.

Jako bytostný operní dramatik dobře poznal, kolik možností mu příběh o korumpující síle moci nabízí. Libreto tentokrát důsledně respektovalo dramatickou linii. V Macbethovi Verdi zahájil cestu k hudebnímu dramatu, v němž je zpěv podřízen dramatické situaci a odráží psychologii a vnitřní pocity postav a v němž je dramatický obsah mnohem důležitější než belcanto neboli „krásný zpěv“. Opera se po premiéře 14. 3. 1847 v Teatro alla Pergola ve Florencii vydala po Evropě a byla s úspěchem hrána až do roku 1865, kdy Verdi dílo zásadně přepracoval pro pařížské uvedení v Théâtre-Lyrique.

Přibližná délka představení včetně přestávky: 2 hodiny a 50 minut, jedna přestávka 20 minut.

Nastudováno v italštině, v představení jsou použity české a anglické titulky.