Patří do dokumentárního filmu režie postav? Seminář o práci s protagonisty v dokumentárním filmu, sociálních hercích a podstatě dokumentární režie.

Autor dokumentárního filmu téměř vždy zasahuje do reality před objektivem, pokud zrovna nenatáčí třeba skrytou kamerou. Pokládáním otázek vede rozhovor určitým směrem, různě příjemnými nebo nepříjemnými dotazy může respondenta uklidnit nebo naopak znervóznět a rozčílit. Samotné kladení otázek v nějakém kontextu už je určitým způsobem režírování postav.

Běžné natáčení dokumentárního filmu se prakticky neobejde bez autorských zásahů. Otázkou je, jak výrazně, cílevědomě a koncepčně režisér s postavami jedná a pracuje. Na příkladech ze zahraničních i českých dokumentárních filmů budeme zkoumat, jakého účinku tvůrci dosahují použitím různých metod práce s protagonisty, jaké jsou hlavní typy zobrazování, stylizování a režírování postav před kamerou. Pokusíme se kriticky nahlédnout pojem objektivity a autenticity v dokumentárním filmu.

Seminář je určen široké veřejnosti.

Lukáš Kokeš studoval filmovou vědu na Karlově Univerzitě v Praze, následně přešel na pražskou FAMU, kde studuje dokumentární tvorbu. Jeho film Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech (2008) získal zvláštní uznání poroty MFDF Ji.hlava. Lukáš Kokeš často stojí i za kamerou, což potvrzuje mimo jiné celovečerní Pevnost natočená společně s dokumentaristkou Klárou Tasovskou v roce 2012. Film získal několik prestižních ocenění na českých i zahraničních festivalech včetně vítězství na festivalu Jeden svět v Rumunsku v roce 2013. Svůj cit pro vizualitu a kameru ukazuje také v povídce 86 400, jež je součástí cyklu dokumentárních esejů Gottland (2014) a je volně inspirována životem Tomáše Bati a jeho podnikáním. Ve spolupráci s Klárou Tasovskou vznikl i jeho poslední snímek Nic jako dřív (2017), jenž sleduje životy teenagerů dospívajících v českém pohraničním maloměstě, kdy jejich středoškolskou bezstarostnost pomalu střídá úzkost z blížícího se vykročení do světa dospělých.