V severočeském městě Liberec v šedesátých letech 20. století vzniklo několik oblastí, které se s odstupem času ukázaly jako ty nejlepší, jaké tehdejší česká kultura mohla nabídnout. Nejčastěji je připomínáno architektonické studio SIAL a také Naivní divadlo, jehož další scénou bylo tehdy Studio Ypsilon. Studio výtvarné fotografie bylo založeno roku 1962 a do roku 1969 se v jeho řadách objevilo dvacet pět fotografů. Tato výstava se však zaměřuje jen na několik z nich.

Iniciátorem sdružení byl architekt a amatérský fotograf Vilém Boháč, prvními členy se stali Jan Kabíček, Jan Pikous, Jiří Plátek a Ladislav Postupa. Členstvo se skládalo také z amatérských fotografů z jiných severočeských měst, ale i z Prahy. Organizace měla své stanovy, pravidelné schůzky a poradní komisi. Vilém Boháč (1922–2001) se vedle své hlavní projekční práce v padesátých letech věnoval i divadelní fotografii, vytvářel také volné kompozice a později reklamní fotografie pro firmu Skloexport. Jeho hlavní doménou se stal ženský akt, v dalším desetiletí využíval nejrůznější kompoziční a technické prostředky, detaily, podhledy či montáže z více negativů. Jan Kabíček (1923–1985) působil od roku 1953 v Severočeském muzeu jako fotograf a dokumentátor.

Jeho zájem o krajinu vyústil do vzniku řady děl, stranou jeho zájmu nezůstával ani život města a jeho obyvatel. V muzeu založil a vedl Kabinet fotografie, kde vybudoval jedinečnou sbírku. Jan Pikous (1929–2017) studoval obchodní školu v Baťově Zlíně, následně pracoval v propagaci, firma ho pak převedla do Liberce. Od roku 1962 byl fotografem v podniku Plastimat, proslaveném produkcí výrobků z umělých hmot. Jeho velice pestrý umělecký odkaz zahrnuje inscenované snímky a fotomontáže, v nichž se prolínala křesťanská a židovská témata s motivy války a násilí. Jiří Plátek (1929) se podílel se na organizačních úkolech studia, ve své vlastní tvorbě uplatnil svůj vytříbený výtvarný cit, rafinovaně pracoval s fotografickou solarizací.

Dodnes patřičně nedoceněná je jeho práce s trojrozměrnými adjustacemi fotografií a jejich uplatněním v interiérech. Čestmír Krátký (1932–2016) byl studovaným folkloristou, roku 1960 se stal kurátorem liberecké Oblastní galerie. Byl představitelem vyhraněné polohy imaginativní fotografie, odkazující se k textům existencionálních autorů. Personálně propojoval liberecké tvůrce s literárním a výtvarným prostředím Prahy. Realizoval řadu velkoformátových kompozic v architektuře, a to doma i ve světě. Nejdelší uměleckou kariéru měl projektant, a od roku 1967 profesionální fotograf, Ladislav Postupa (1929–2016).

Už počátkem šedesátých let pracoval s nalezenými předměty, aranžoval je způsobem, který navozoval nejrůznější asociace a možnosti symbolického výkladu. Stejně jako jeho kolegové i on uplatnil svá díla v architektuře, roku 1970 si nechal patentovat způsob povrchové úpravy fotografií, která konzervuje snímek tak, že jej lze použít jakou nástěnnou dekoraci. Studio výtvarné fotografie v Liberci patřilo v šedesátých letech k nejprogresivnějším tvůrčím skupinám v kontextu celé české fotografie.