Petr Nikl se věnuje originální světelné projekci, kdy za použití autorských malířských technik a originálních pohyblivých objektů nechává rozehrát na projekčním plátně neopakovatelné fantaskní příběhy tvarů a barev. A tak, jak se projekce rozkomíhá pomocí originálních mechanismů, strojků, i Ondřej Smeykal doprovází obraz svým novým pojetím hry na australské didgeridoo, které se proměnilo v jakýsi organický syntezátor, jež může znít zcela futuristicky i organicky. Tato dvojí hra – světla a zvuku – se navzájem doplňuje a obohacuje. Technické a technologické prvky nejsou samoúčelné, jsou rozehraným protipólem lidské organické tvořivosti.