Fotodokumentaci proměny velhartického hradu, během které se ze zapomenutého a chátrajícího objektu stává památkový areál vítající ročně mnoho tisíc návštěvníků, se doposud systematicky nikdo nevěnoval. Černobílé fotografie z doby 70. až 90. let minulého století dokumentují nejen tehdejší stav celé památky, ale svou šedí přeneseně i ducha doby. Barevné fotografie ukazující současný stav byly záměrně pořízeny stejným pohledem objektivu, jako ty historické. Věříme, že těch několik snímků vybízí k zamyšlení, zda desítky let úvah, dilemat, rozhodování a nakonec i praktické práce přinesly dobré ovoce. A možná i odtušíte, že ač na fotografiích nejsou zachyceny, zanechaly zde za ten čas otisk a část svého života stovky ochotných a nadšených lidí. Přirozeně, těch několik desítek let je ve věku velhartického hradu pouze takové dýchnutí, podobně jako pozemský lidský život ve srovnání s věčností, ale hrad se ze svého umírání probudil a žije…

Otevírací doba