„Člověk se neustále pokouší létat. A přesto, že si při tom polámal nohy i ruce, stále zůstává ideálu létání věrný.“ Napsal švýcarský malíř Paul Klee, jehož umění i život byly s létáním pevně spjaté.  Létání v mnoha podobách ukazuje moderní umění ruku v ruce s technikou, technickým pokrokem, i proti němu. Symbolické významy „vznesení se“, poetika s tímto spjatá, strojová estetika, dobrodružství, změna vnímání reality díky „pohledům z ptačích perspektiv“, i pohledům „do oblak“ jsou fenomény, které létání vneslo do života člověka i společnosti.

Výstava ukáže průmět fenoménu aviatiky do české vizuální kultury v rozmezí let 1783 a 1957. Roky, od prvního letu balonem až po vypuštění první kosmické sondy do vesmíru, sputniku, jsou symbolickým ohraničením dějin moderního létání a jeho poetických technických, symbolických proměn.

Výstava vychází z badatelského projektu Akademie věd České republiky, jehož řešiteli byli Eva Bendová a Ondřej Váša, a jehož výstupem je publikace. Na rozdíl od knihy, poukáže výstava výraznou vizuální podobou na fenomény spojené s aviatikou v nejširším poli „vysokého“ umění i populárního obrazu. Výstava chce klást důraz na česká, respektive československá specifika, ale v mezinárodním kontextu. Výstava se nemůže obejít bez odkazů na díla zejména francouzské a Italské provenience, zemí, které představovaly kolébku aviatiky, a ovlivnili střední Evropu. Ta má však svá významná specifika. Divák tak bude obklopen obrazy rané aviatiky v českých zemích v podobě ilustrací balonových letů, dobrodružných románu, stejně tak tvorby utopistického až snového pojetí, které ještě v 50. letech tak rád využívá film (Bořivoj Zeman) nebo malba (Kamil Lhoták). Pokrok, které  znamenal vývoj motorového letu, ovlivnil v celosvětovém měřítku avantgardní umění i architekturu. Rozvoj aviatiky v první polovině 20. století s sebou přinesl na jedné straně bohatou až romantickou poetiku na druhé straně vidění letadla jako ničivého stroje a fatální destrukce. V avantgardním umění pak aviatika přinesla nové způsoby nazírání na svět v podobě „ptačích perspektiv“ nebo naopak pohledů zaměřených do nekonečného vesmíru.

Závěrečnou, pomyslnou tečkou za příběhem vznášení se, letu i pádu a „dobývání nebe“ je poznání vesmíru, započatém v roce 1957 vypuštěním sondy Sputnik. Ten bude i pomyslnou tečkou závěru výstavy.