Elpíčka divadla Semafor z konce šedesátých let byly u nás doma značně odřené, hláška „já jsem Zabiják, já jsem tady za divadlo“ byla velmi oblíbená a s jejich písničkami jsem se probroukal raným mládím. A nyní jsem si stále častěji uvědomoval, že o tom vlastně moc nevím. Ano, známe zvukové záznamy, známe slavné klipy, filmy, ale to z čeho to vzniklo, jak to začalo, to vlastně neznáme! Původní podobu představení jsme (přirozeně) nezažili. Zároveň jsem myslel na to, že aktivní pamětníci - protagonisté jsou stále tady a je možné se s nimi sejít na „výzvědy“. A smělá myšlenka byla skoro na světě. Mělo to háček -  kde najít ty dva „svébytné pány“? Ale i to mělo nakonec překvapivě snadné řešení. 
Tedy vyvěste fangle!
V úctě a s radostí Jakub Špalek