Plzeň nebývá, kromě několika jednotlivostí, vnímána jako město pozoruhodné z hlediska architektonického vývoje v nové době. Tato skutečnost však nevychází z nedostatku pozoruhodných návrhů a realizací, ale spíše z neznalosti, destrukčních zásahů druhé poloviny 20. století a přetrvávajícího důrazu historiků na avantgardní koncepty. Západočeská galerie v Plzni se v posledních letech zabývala dílčími projekty, které se týkaly meziválečné architektury Plzně (Adolf Loos, Hanuš Zápal, Sdružení západočeských výtvarných umělců atd.), přesto však ucelený pohled na architekturu a urbanismus meziválečné Plzně dosud chybí. Při práci na zmíněných i dalších projektech se přitom rozkrývá mnoho pozoruhodných informací a souvislostí.

Mělo by jít o první komplexní zpracování uvedeného tématu. Pozornost bude věnována významným osobnostem, které měly k Plzni tvůrčí vztah a současně jejich význam je nadregionální (Loos a jeho okruh, Jan Gillar, Josef Špalek, Karel Honzík, Jan Víšek). Současně bude nastíněna i dobová situace, která vedla k vytvoření určitého ohniska moderní architektury i ze samotné Plzně, kde předně díky městskému stavebnímu úřadu a pedagogickému sboru průmyslové školy působila řada schopných architektů (Hanuš Zápal, Otakar Gschwind, Václav Klein, Bohumil Chvojka, Rudolf Černý, Jaroslav Čada). Připomenuti budou i soukromě projektující tvůrci – předně Leo Meisl, Václav Neckář a František Němec. Kromě jednotlivých osobností a jejich prací bude významným tématem urbanismus, jemuž zatím byla věnována zcela mizivá pozornost. Dojde proto k nastínění souvislostí přípravy generálního regulačního plánu Plzně Vladimírem Zákrejsem. Snahou bude ale předně popsat specifickou situaci, v níž se Plzeň nacházela s ohledem na svůj průmyslový charakter. Šlo předně o unikátní snahu o postupné vyrovnání s chybnými řešeními založenými ve druhé polovině 19. století. Výsledkem bylo vymísťování průmyslu z centra a postupná přestavba jeho partií včetně četných razantních rekonstrukcí a revitalizací. Nastíněny budou urbanistické aktivity městského stavebního úřadu, umělecké rady a technické komise, ale rovněž zásahy státního Památkového úřadu a spolků. Prezentovány budou předně původní dokumentace staveb a částí města a fotografie dokončených staveb a jejich souborů, ale také interiérů a letecké snímky. Důraz bude kladen na porovnání stavu míst před úpravami a po nich. Součástí expozice budou také četné další dokumenty, zajímavosti a modely staveb ze sbírky ZČG včetně jednoho modelu zcela nově zhotoveného. V expozici se předpokládá projekce krátkých dobových filmů z let 1922 a 1938.

K výstavě by měla vyjít stejnojmenná kniha.

Závěr se bude stručně věnovat i následnému období, které předchozí éru do značné míry negovalo a zavinilo současný stav města i jeho nízký stupeň poznání. Podrobněji by se architektonickému vývoji města v letech 1939–1950 měla věnovat samostatná výstava, kterou ZČG chystá na rok 2019.

DOPROVODNÝ PROGRAM:

Komentované prohlídky s autorem výstavy

13/12/2018 a 14/2/2019 vždy od 17 hodin.

Přednáška o modelu Pavilonu města Plzně z Jubilejní výstavy v roce 1938 (v rámci cyklu Jedno dílo / jeden svět, přednáší Petr Domanický)

5/12/2018 od 17 hodin.

Víkendová dílna Pane architekte, smíme dál?

19/1/2019 od 14 hodin, od 16 hodin komentovaná prohlídka s autorem výstavy.