Touhu malovat měla herečka Blanka Bohdanová už od dětství, ale její maminka byla ochotnická herečka, takže ji nasměrovala k divadlu. „Točila jsem filmy, televizní pořady, dabingy, a po bouřlivých událostech roku 1968 jsem nemohla dělat ani ve filmu, ani v televizi, pouze v divadle. Malování se mě strašně hodilo. Nemusela jsem vyhledávat psychiatry, prášky nebo alkohol a vystačila jsem si se svojí tvorbou,“ říká.

Olejomalbě a grafice se věnuje od poloviny sedmdesátých let. Obsáhlou výstavu uspořádala např. v roce 2010 v síních pražské Novoměstské radnice. „Svět mohl být jiný, než v jakém žijeme. Nemusel být třeba tak barevný, chudší na vůně i tvary. Máme velké štěstí a navíc dar fantazie. Přesto někdy tvary porušuji s vědomím relativity, ale světlo, které je přítomno, je přiznanou nadějí.“ říká ke svým obrazům.