Mladý Hugo Pludek by měl pomýšlet na svou budoucnost, ale místo toho hraje šachy. Sám se sebou. Protože hráč, který vždy prohraje i vyhraje zároveň, se neztratí. To trefně poznamenal jeho otec, hrdý příslušník středních vrstev, bez nichž „žádná epocha nemůže existovat“, kdežto ony „mohou naopak existovat nezávisle na všech epochách“. A Hugo Pludek se skutečně neztratí, navzdory tomu, že vlivný Franta Kalabis mu jeho budoucnost nemůže vlivně naklonit, neb je právě zaneprázdněn zahradní slavností. Hugo se tam vypraví též, hravě pronikne do „principů“ likvidačního úřadu i jeho protistrany, totiž zahajovačského výboru, a stane se hlavou Ústřední komise pro zahajování i likvidování.

Absurdní komedie, která autorovi zajistila světovou slávu už v šedesátých letech minulého století, je znepokojivě aktuální. A nejspíš ve všech epochách.