Malíř Vincenc Červinka se narodil ve Vítanově v roce 1897 jako druhé ze čtyř dětí do rodiny ševce a hospodského – socialisty, jemuž Mladočeši vítanovskou hospodu roku 1912 vypálili. Obecnou školu Vincenc vyšel ve Stanu a měšťanskou v Hlinsku. V letech 1911 – 14 se vyučil ve Vídni kožešníkem u firmy Tlustý, která později stála u rozkvětu kožešnického průmyslu v Hlinsku. Po vyučení odešel roku 1915 do 1. sv. Války a prošel několika frontami. Se svojí rotou skončil v Ronově nad Doubravou, kde poznal svoji budoucí ženu. Následně šel Červinka bojovat jako dobrovolník na Slovensko, kde ho střela zasáhla do hlavy, za což obdržel Válečný kříž. V Praze pracoval na Ministerstvu národní obrany a později na Zemském vojenském velitelství. Se svými švagry založil v Ronově cementárnu. Řemeslo ho ale v roce 1922 zavedlo do Hlinska, kde založil vlastní kožešnickou živnost a byl jmenován učitelem na kožešnické škole, kde učil až do zatčení gestapem v roce 1940. Za rozšiřování protinacistických letáků byl v Berlíně odsouzen ke třem letům tvrdého žaláře. Po válce byl vyznamenán druhým Válečným křížem za účast v odboji.

Červinka byl zakládajícím členem hlineckého sportovního klubu. Byl také hudebně nadaný a spoluzaložil jeden z prvních jazzových orchestrů ve Vých. Čechách.

Od dětství dobře kreslil a jelikož byl ve Vítanově sousedem malíře Františka Kavána, ten si ho oblíbil, daroval mu malířskou paletu a přátelsky mu radil nejen ohledně kompozice, ale také jak míchat barvy a připravit si plátno. Dalším rádcem mu byl prof. Karel Beneš. V roce 1945 byl Červinka u zrodu Spolku výtvarných umělců východočeských. Roku 1955 uspořádal v rámci cyklu výstav lidové umělecké tvořivosti svoji výstavu v areálu DTJ. Sedmdesátka olejů a akvarelů nabídla průřez jeho dílem. Vedle převažující krajiny zde našla svá místa i četná zátiší. Vincenc používal častěji křestní jméno Čeněk nebo Vinca a tak také signoval své obrazy. Po druhé světové válce pracoval v Hlinsku krátce na národním výboru. Po roce 1948 byl však komunisty přeřazen do textilky, kde třídil odpady. I přes četné zdravotní potíže, v důsledku věznění, dále intenzivně maloval. Názvy jeho obrazů prozrazují, že vedle Hlinecka ztvárňoval také krajinu na Frýdlantsku a v Jeseníkách.