Výstava je součástí práce s pardubickou a východočeskou historií a uměním. Úplně poprvé komplexně pojmenovává a na základě archívního a orálního výzkumu prezentuje příběh druhé poloviny 20. století z pohledu pěti přátel, umělců, kteří měli v životě stejný start a podobné šance uspět.  Projekt navazuje na soukromou iniciativu kulturní obce, jež připravila dvě konference na téma Alva Hajn 1938–1991 a Starý psi, konané v letech 2013 a 2015. Struktura výstavy obsáhne umělecká díla, obrazy, kresby, grafické listy, objekty od konce 50. let do doby okolo roku 2010, fotografie, archívní doklady a zvukové a audiovizuální záznamy. Výstava je součástí komplexního programu VČG mapování umění Východočeského regionu.

Výstava se věnuje pětici autorů spjatých s Pardubicemi, na jejichž je možné modelově rozvinout úvahy o vztahu životní cesty a díla. Ačkoli spolu Starý psi (Alva Hajn, František Kyncl, Jiří Lacina, Bedřich Novotný, Josef Procházka) studovali v Praze na střední škole, jejich otisk v dějinách českého umění je rozdílný. Kynclova emigrace, Hajnovo předčasné úmrtí tři dny před velkou pražskou výstavou v roce 1991, věznění Jiřího Laciny a kličkování mezi uživením a zaprodáním se v době normalizace u ostatních jejich příběhy odlišuje. Pro kulturní život byli ovšem důležití všichni. Přehled o světovém dění za normalizace byl zprostředkován zprávami, dopisy, katalogy, publikacemi a telefonáty od Františka Kyncla z Düsseldorfu. Kyncl byl ještě před emigrací jedním z organizátorů (společně s Jiřím Tomanem a Jaromírem Zeminou) slavného prvního sympozia orientovaného na plasty a pardubickou chemickou industrii Artchemo. Josef Procházka pořádal v Heřmanově Městci v osmdesátých letech tzv. Bienále v prasečím chlívku, kam se sjížděla pravidelně řada disidentů z celých Čech, včetně I. M. Jirouse a Václava Havla.

Generaci Starých psů nereprezentují pouze výtvarní umělci, ale také architekti (Jan Třeštík, Luboš Driml), divadelníci (Petr Vosáhlo, Věra Říčařová, František Vítek, Pavel Landovský), básníci a spisovatelé (Jiří Gruša, Petr Kabeš, Jiří Pištora, Miloš Vodička, částečně i Věra Linhartová). Pardubice se staly místem, kam díky aktivitě dnešních Starých psů (kteří ovšem na konci padesátých let byli tak mladí, že založili Sekci mladých) – přijížděli a spolupracovali Olaf Hanel, Zbyšek Sion, Václav Sokol a mnozí další. V příběhu Starých psů je nezastupitelná role fotografů, jež od sedmdesátých let zaznamenávali kulturní dění – již zmíněný Bohdan Holomíček, ale také osobnosti nastupující generace padesátých let Pavel Šmíd a Jan Adamec.