„Nic není pro žádný vztah tak osudné, jako příchod někoho třetího,“ říká na počátku románu jedna z jeho hlavních postav. Ale Eduard a Charlotta dopustí příchod hned dvou „třetích“. Zprvu žili na zámku jen jeden pro druhého, obklopeni divokou krajinou se strmými skalisky a hlubokými jezery. Pak Eduard pozve na zámek přítele setníka a začne podle jeho rad upravovat krajinu, Charlotta k sobě vezme mladičkou neteř a ta se jí i oběma pánům stane milou společnicí i pomocnicí. A kostky jsou vrženy. Lásku nelze ukotvit racionálními záměry, stejně jako přírodu nelze spoutat krajinnou architekturou. Milostná rizika mohou být smrtící, jakkoli jsou životodárná.